Notebooky HP: pět míst, která odcházejí dřív než zbytek

Napájecí vstup: drží na kabílku, nebo přímo na desce?

Jediná otázka, a rozhodne u notebooku o většině částky. U části kusů sedí kulatý nebo USB-C vstup na krátkém kabílku, jehož konec se zasouvá do zdířky na desce — takový díl se vymění během chvilky a bez pájky. U druhé části, hlavně u tenkých spotřebních řad a u kovových firemních strojů, je vstup připájený rovnou do základní desky. Tam se žádný díl nevyměňuje, tam se opravuje spoj pod mikroskopem.

Proč to vůbec praskne? Kabel adaptéru se chová jako páka. Každé škubnutí, přetažení přes hranu desky stolu i zakopnutí o šňůru se přenese do cínových spojů pod vstupem. Ty časem popraskají, vznikne vlásečnicová mezera a proud jí prochází přes vyšší odpor. Místo se hřeje, cín zoxiduje a plocha kolem zdířky někdy i zčerná. Zákazníci to popisují slovy „nabíjí jen v jedné poloze“, „musím kabel držet rukou“ nebo „bliká kontrolka, když s ním hnu“.

Doma má smysl jediná zkouška: půjčit si druhý adaptér se stejnou koncovkou a stejným výkonem a sledovat, jestli se chování změní. Nezmění-li se, vada sedí v přístroji. Rozviklaný vstup pak raději přestaňte používat — každé další zapojení trhlinu prohlubuje a z opravy jednoho spoje se dokáže stát výměna celé desky. Platí se odpracovaný čas denní sazbou 666 Kč za hodinu a k němu případný díl; pevnou částku řekneme, až budeme mít změřeno.

Panty se nelámou samy — vytrhne je horní kryt

Pant je kus lisovaného kovu a ten sám o sobě vydrží roky. Co nevydrží, je místo, kam je přišroubovaný. Víko drží dva nebo tři panty a jejich šrouby jdou do závitových sloupků v plastu horního krytu a do rámečku kolem panelu. Po několika tisících otevření se plast kolem závitu rozdrolí a sloupek se vytrhne i se šroubem — kov zůstane celý, ukotvení ne.

Pozná se to dřív, než se cokoli zlomí. Roh pod pantem se při otevírání nadzvedne a mezi horním a spodním dílem se objeví škvíra. Víko drží v poloze hůř a hůř, něco křupne a obraz na okamžik zabliká, protože se natahuje kabeláž panelu vedená právě kolem pantu. Tohle je učebnicová školní zakázka: dvacet ProBooků, které studenti denně otevírají jednou rukou za roh, dojde do stejného stavu skoro naráz.

Oprava proto skoro nikdy neznamená jen nový pant. Mění se s ním rámeček nebo celý horní kryt, do kterého se kotví, a kontroluje se, jestli se kabeláž neprodřela. Jezdit s vylomeným pantem dál se nevyplatí: končí to prasklým panelem a částka vyskočí, protože sklo panelu patří mezi nejdražší položky v notebooku. Objeví-li se škvíra, přestaňte víko zvedat za roh a domluvte si termín.

Co udělá plsť z prachu v tenkém těle?

Chlazení je v notebooku vždycky kompromis mezi tloušťkou a výkonem. V kancelářských řadách vede od procesoru jedna plochá tepelná trubice k tenkému žebrování, ze kterého fouká turbína bokem nebo zadní hranou. Herní OMEN a VICTUS a mobilní stanice ZBook mají trubic i turbín víc, jenže také víc tepla na odvedení a mezery mezi žebry ještě užší. Nasává se přes mřížku ve spodním víku, tedy přesně tam, kde přístroj leží.

Chlupy, prach a vlákna z přikrývky i z koberce se na žebrování zachytí a slepí do plsti, která sedí jako ucpávka mezi lopatkami a výfukem. Turbína se roztočí naplno, hluk stoupne, ale ven jde vzduchu minimum. Přístroj si proto sníží takt: hra začne sekat, export videa trvá dvojnásobek a u zatěžovaných strojů dojde na teplotní ochranu a stroj se uprostřed výpočtu sám vypne.

Foukat stlačeným vzduchem do otvoru se nevyplácí. Roztočíte tím ložisko nad otáčky, na které je stavěné, a plsť obvykle jen nacpete hlouběji mezi lamely. V dílně se chladič vyndá celý, žebrování se čistí mimo přístroj, mění se teplotní pasta a u řad, kde jsou pod chladičem i teplovodivé podložky u napájecích prvků a pamětí, přijdou na řadu i ty. Po složení jde stroj na dlouhou zkoušku pod zátěží, protože přehřátí se za deset minut neukáže.

Disk připájený napevno a klávesnice, která se nemění zvlášť

U nejtenčích kusů je úložiště součástí základní desky. Nejde o konektor s destičkou, kterou stačí vyšroubovat a přendat, ale o čipy připájené natvrdo. Pro opravu z toho plyne dvojí: kapacitu nikdo nerozšíří a s výměnou desky odchází všechno, co na disku bylo. Právě u těchhle strojů se ptáme na zálohu ještě dřív než na popis závady.

Klávesnice se chová podobně nečekaně. U velké části modelů netvoří samostatný díl — klávesy jsou nanýtované do horního plastu spolu s dlaňovou opěrkou a touchpadem. Vyměnit se proto musí celý ten díl a přístroj se kvůli tomu rozebere skoro do posledního šroubku; u některých generací se ke klávesnici jde teprve po vyjmutí desky. Vlažná odpověď „jen mi vyměňte pár kláves“ tedy bohužel neexistuje.

Kapalina má k tomu blízko. Pod klávesnicí leží baterie a deska, takže vylitá káva na klávesách nezůstane: steče dolů a rozjede korozi tam, kam není vidět. Co udělat okamžitě, shrnují čtyři body níž. Sušení fénem ani rýží nic nevyřeší a cukr z limonády na desce zůstane tak jako tak — rozhoduje hlavně to, za jak dlouho se přístroj dostane k rozebrání.

• odpojte adaptér, podržte na půl minuty vypínač a přístroj už nezapínejte ani „na zkoušku“,
• nesušte ho nad radiátorem ani horkým vzduchem, teplo pokřiví plasty a nadzvedne lepení panelu,
• nechte ho rozevřený klávesnicí dolů a co nejdřív objednejte svozovou jízdu,
• napište nám, co se vylilo — sladký nápoj se čistí jinak než čistá voda.

Je to hardware, nebo Windows? Odpoví klávesa F2

S touhle otázkou začíná většina telefonátů a u notebooků HP na ni jde odpovědět bez šroubováku. Hned po zapnutí opakovaně mačkejte Esc; naskočí startovací nabídka a v ní se pod F2 skrývá HP PC Hardware Diagnostics ve variantě UEFI. Ta se spouští mimo operační systém, takže výsledek nezkreslí rozbité Windows, zlobící ovladač ani zavirovaná instalace.

Nástroj nabízí rychlý i podrobný test paměti, úložiště, procesoru a u notebooku také baterie. Narazí-li na závadu, vypíše čtyřiadvacetimístné Failure ID. Tenhle řetězec není jen pro techniky — je to doložitelný podklad k reklamaci a vodítko při objednávání dílu. Opište ho i s pomlčkami a připojte ho k objednávce, ať se k němu nemusíme dostávat znovu.

Ve stejné nabídce stojí za zapamatování další tři klávesy. Pod F1 najdete informace o systému včetně čísel, bez kterých se díl neobjedná; totéž otevře přímo ve Windows zkratka Fn + Esc. Klávesa F9 slouží k výběru, odkud se má systém zavést, F10 pustí nastavení BIOSu a F11 obnovu systému. Aktualizace BIOSu je mimochodem první krok, který výrobce doporučuje u baterie hlásící 601 — teprve po ní má smysl pouštět test baterie.

Než někdo sáhne na desku, mějte po ruce obnovovací klíč

Šifrování disku běží u spousty firemních notebooků, aniž by o něm jejich uživatel věděl — zapnul ho správce, nebo se zavedlo samo při prvním přihlášení účtem Microsoft. Dokud se nesahá na desku, nikdo si toho nevšimne. Jenže nová deska nese jiný čip TPM, šifrování si téhle záměny všimne okamžitě a při startu si místo obvyklého hesla vyžádá dlouhý číselný klíč.

Ten klíč nejde spočítat, uhodnout ani obejít. Nemáte-li ho vy a neleží-li ve vašem účtu, obsah disku zůstane zamčený natrvalo; neobnoví ho ani výrobce a jedinou cestou dál je čistá instalace na prázdno. Stejný požadavek umí vyvolat také zásah do TPM nebo do BIOSu, tedy kroky, které navenek vypadají úplně neškodně.

Praktické opatření zabere pár minut. Klíč si nechte vypsat, uložte ho mimo šifrovaný disk — na papír do šanonu, do jiného zařízení nebo do firemního adresáře — a udělejte to dřív, než notebook zabalíte. Že BIOS těchhle strojů hlídá Sure Start, který při zapnutí ověří jeho neporušenost a poškozený si sám vrátí ze záložní kopie během necelé minuty, je dobrá zpráva pro BIOS. Na zamčený disk to vliv nemá. Souvislosti rozebírá stránka o zámku po výměně desky.

Řady, které sem spadají

Tabulka říká, co u které podřady odchází nejdřív. Konkrétní kus posoudíme až po změření; uvedená doba platí u dílu skladem.

• OmniBook
• EliteBook
• ProBook
• OMEN a VICTUS
• ZBook

Časté dotazy

Tenhle text jsme naposledy kontrolovali 22. září 2026.